Noc šestá

1. února 2011 v 22:11 | Coreyemma |  dech želvy
Noc šestá
Evil mi pomůže rozvázat korzet.
Špičkou nohy se dotknu horké vodní hladiny.
Robin se na mě dívá.
"Můžeš jít," přikáže Evil.
Pomalu sundavám bílé spodní šaty
a vklouznu do lázně.
Horká voda okamžitě uvolní všechny namožené svaly.
Takže... pronese Robin myšlenku.
"Takže?" řeknu nahlas.
"Co se to s tebou zase děje?"
"Zase?"
"Zase si hraješ?"
"Hmm," naoko se zamyslím, "spíš ne."
"Kdy už tě ti lidé přestanou zajímat?" povzdechne si.
Neubráním se ďábelskému úsměvu.
Ve vteřině je u mě.
V páře nad vodní hladinou vypadá tak živě.
Prohlíží si můj obličej.
Drze se mu dívám do očí.
Pak mu to dojde.
Chytí mě za bradu a přejede palcem můj spodní ret.
"Ty...! Jak jsi na to přišla?"
"Nabídl mi krev."
"Riskantní."
"A pak svůj krk."
"Pitomec."
"Má amulet."
"Od toho ty ranky na tvých rtech."
"Je stejné rasy."
"Jsi čarodějnice. Žádný muž není jako ty!"

Noc sedmá
Vcházím do komnaty.
Zorba už na mě čeká.
Izana stojí kousek za ním.
"Má paní."
"Nech si ty zdvořilosti," shodím ze sebe černý ručník
a hodím ho po něm.
"Přeješ sssi?"
"Zbij ji," nechám se od Evil obléci do večerních šatů.
"Ale..."
"Dobrá," otočím se. "Možná postačí, když půjde vydrhnout stáje.
Ty si můžeš dnes odpočinout."
"Díky."
"Se mnou... samozřejmě," podívám se na Izanu
a vychutnám si její pohled.
"Vy dvě běžte," poručím.

"Pohádala ssses sss Robinem?"
"Co je ti sakra po tom, hade?"
"Máš possslední dobou v očích tolik zla."
"Nauč tu malou držet jazyk za zuby, víc nežádám."
"Je to proto, že ssse vrátil Drahý?"
Věnuji mu vzteklý blízký pohled do očí.
"Tak je to proto. Myssslela sssis, že bude tak sssnadný ho zabít?"
Chci mu vrazit facku.
Chytí mojí levou ruku v letu.
A uvolní svojí auru.
Prostor se zalije karmínem
a kořeněnou vůní pomerančů.
Cítím hořkou chuť jeho jedu,
když mě líbá.
Vypadni! Zakřičím mu do hlavy.
"Jen když mi ssslíbíš, že neztratíš sssama sssebe."
"To by stačilo," Abel ho hrubě odtrhne.
Zkoumavě se na něj dívám.
Jak sedí u dveří.
A ví.
Jak to jen může vědět?!
"Nesssmíš obětovat všechno," zvedne se a odejde.
"Jsi v pořádku?" Abel se mi podívá do očí.
"Má pravdu."
"Jo, to sakra má," Robin se zjeví mezi námi.
A vrazí mi facku.
Asi jen tak. Ze cviku.

Noc osmá
"Takže se teď okamžitě sbalíte a vyrazíte."
"Jsme zpátky sotva pár dní," protestuje Abel.
"Evil mě připraví," souhlasím.
"Nechci, aby ses tady zdržovala. Ne teď."
"Rozumím," kývnu.
Robin mě pohladí po tváři.
Zmizí a objeví se u okna.
"Čerpejte síly dokud je čas."
"Dobrá, jdu pro Izanu."
Abel odejde.
Postavím se k oknu a podívám se na temné nebe.
"Co když se bojíš zbytečně?"
"Pamatuješ si, co se dělo, když tady byl naposled."
"Dnes jsme jiní."
"Pokud ho nepřivedeš včas..."
"Proč mě tedy posíláš pryč?"
"Budete tady až to přijde, neboj se."
"Proč se bát, třeba to nepřijde nikdy."
Nikdy ho nebudu muset přivést.
Nebo to nebude mít takovou důležitost.
"Stalo se ti někdy, že by tvá vidění lhala?"
Podívá se na mě smutnýma očima.
Chci ho obejmout.
Cítím jak od doby, co přišel Abel, stárne.
"Neměj o mě strach."
"Buď opatrná."
Přikývnu.
"I v Hvozdech."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.