VII

5. prosince 2010 v 12:29 | Coreyemma |  želví stesk
Ráno
Probudím se vedle Weeho a zahlédnu blesk, který proletí za oknem.
"Kam jdeš?" chytne mě v polospánku.
"Jen se na něco podívat."
Vstávám a odcházím k parapetu.
Netopýři.
Hodně netopýrů. Pomyslí si Robin.
To je dobré znamení.
Jak se cítíš?
Naprosto úžasně. Usměji se. Vím, že mu Evil řekla o mých zádech.
Nelíbí se mi tvoje zranění, myslím, že má astrální rozměr.
To z lesa? Možná ano, nehojí se, ale Obludářka slíbila, že se mi na to podívá.
Dobře. Byla jsi cvičit s Wandem?
Ano. Domluvili jsme se, že by mohl učit coven bojovat s tyčí.
Seženu ti tedy tyč.
Díky.
Užij si bouři. Zmizí.
Dívám se z okna.
A můj pohled zaujme pohyb za hradbami.
To není Vlkodlak.
Muž s dlouhou holí.
Vidím ho, jak pospíchá k lesu.
Záblesk z nebe projede do podsvětí.
Sleduji druhou postavu jak natahuje ruku s pistolí.
Hrom.
Muž s holí padne na zem.
"Ne!"
Rozběhnu se ke dveřím.
Otočím se a máchnu rukama.
Kolem mojí postele se objeví jemná zelená mlha.
"Spi, miláčku."
Zorba už poskakuje na chodbě.
Vyběhneme ven do deště.
Skláním se k muži v kápi.
"Živý?"
"Ne. Okamžitě bež pro Hedwicka, musíme poslat zprávu Wandovi."

Démon
"Démon, řekla bych bezpečný, ale tvrdohlavý," diagnostikuje Obludářka.
Přejede rukou po vrstvě aury na mých zádech.
"Bolest?"
"Ne."
"V pořádku, o úplňku ho vyvoláme."
"Dobře," řekne Robin. "Wand právě dorazil."
Sejdu po dlouhých schodech do uvítací haly.
"Viděl jsi ho?"
"Ano."
"Je to jeden z tvých mužů?"
"Ano."
"Proč se potuloval kolem Doupěte?"
"Poslal jsem ho sem."
"Důvod?"
"Zlomil jsem při předvádění souboje nováčkům svoji hůl."
"Jak potupné..."
"Potřeboval jsem rychle novou své míry."
"Tak jsi ho poslal pro ten klacek, se kterým cvičíš mě."
"Ano, nemá sice magickou moc, ale pro učení stačí."
"Víš, kdo po něm mohl jít?"
"Nemáme mezi sebou spory!"
"Mohl jít někdo po tobě?"
Vidím, jak se chodbou blíží Hedwick s Obludářkou.
"Ne, nevím o ničem."
Převezmu zprávu.
Fabian.
Je v pořádku.
Chce se sejít.
Samozřejmě.
Podám zprávu zpět Hedwickovi a kývnu hlavou na znamení Ne.
Usměji se na Wanda.
"V poslední době jsme zaznamenali v okolí Doupěte více napadení."
"Mohu zde nechat několik svých mužů."
"O ochranu se teď stará Vlkodlak, přinejmenším dokud se nevrátí Kyle. Ale děkuji."
"Kyle?" promluví Obludářka.
"Proč vlastně nepřijel s tebou?"
"Kyle se vracel mnohem dříve než já, měl by tady být už několik dní."
"Další napadení?" zeptá se Wand.
"O tom bychom už věděli. Co říkal než odjel?"
"Nevím, vtipkoval, že se těší na vaší svatbu."
"Svatbu? Ale vždyť jsem ho odmítla."
"To jsem mu taky řekla, ale on..." ztichne.
"Řekl, že mě nedostane nikdo jiný," přečtu jí myšlenky.
"Zorbo!!"

Vítr
Zafouká vítr.
Za branami Doupěte zlověstně kvílí v lesích.
Držím Weeho za ruku a pomalu se procházíme směrem k hradbám.
Slunce už dávno zapadlo.
Cítím chladnou čepel dýky na mém lýtku.
Wee mě obejme a políbí do vlasů.
Procházíme branou.
Buď opatrná. Slyším ještě Robina.
Vítr se opře do mého hrudníku.
Wee si mě přitáhne blíž.
Líbá mě.
Otáčíme se ve větru.
Na chvíli ten tanec zastavím.
Cítím na jazyku hořkou tekutinu.
Otevřu oči a pohlédnu do žlutých zorniček.
Padám s ním na zem
a sahám po dýce.
Cítím Kylovu silnou paži, jak mne chytá za pravou ruku a pomáhá mi vstát.
Slyším čepel a její kovový zvuk.
Cítím jak moje levá ruka reflexivně stiskne dýku ještě silněji.
Bodnu.
A znova.
Křičím.
Kyle se zhroutí na kolena.
Nádech.
Podívá se mi nechápavě do očí.
Zakroutím nesouhlasně hlavou.
A bodnu do krku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.