VI

5. prosince 2010 v 12:28 | Coreyemma |  želví stesk
Vztek
"Nemůžu to už dál poslouchat, blé," ležím v posteli a zírám na krvavě rudá nebesa.
"Oni usssnou," Zorba se převalí na břicho a obejme mě levou rukou.
"To jejich chichotání, bohové."
"No tak, jsssou to jen hosssté."
"To je ovšem k ničemu neopravňuje. Navíc je sem dosadila Rada."
"Rada?"
"Pohádala se s Kharou, tak je vyštípala k nám."
"Vždyť zítra budou pryč, ssspi už nebo tě kousssnu."
"Včera mi vykládala o Vlkodlakovi, měla pochybnosti o mém jednání.
Naštěstí se mě Petr zastal."
"Neřeššš. Rada ji podle mě ssstejně jednou zlikviduje."
Ozve se zaklepání a vstoupí Evil.
Zorba se okamžitě promění a zajede pod polštář.
"Zprávy," řekně nic neříkajícím tónem.
"Teď? Wee?"
"Také, ale..."
Cítím její smutek.
"Ukaž."
Lance.
Tentokrát ne s láskou.
Ne od něho.
O něm.
"Jak?"
"Našli ho na stromě. Docela blízko Doupěte."
"Znásobím ochranu," Robin se ukáže u okna.
Jseš tady celou dobu?
To už bych Zorbu pravděpodobně zabil.
"To nebude nutné, vypadá to, že se oběsil sám," poznamená Evil.
Zabil se?
Ne. Nevím, kde je, ale o sebevraždě bych věděl.
Tu ochranu nech být. Brzy se vrátí Kyle.
Mám o tebe strach.
Neměj, zahrajeme si hru. Usměju se na něj.
"Dobrá, nechám vše při starém, ale stejně buďte opatrní," odpoví Robin směrem k Evil.
Zmizí, vidím jeho stín jak nakoukne Evil přes rameno a odejde.
"Sovu od Weeho a můžeš jít."
Podá mi dopis a zavře za sebou dveře.
"Nechci umřít sss Weeho obličejem místo xichtu."
"Neboj zlato, nikdy tě umřít nenechám."

Fabian
Cítím náraz na vchodové dveře.
Všechny mříže se otisknou do mých zad.
Líbá mě a bezohledně drtí moje žebra v objetí.
Tolik mi chybíš, nikdy jsem ti nechtěl ublížit, chci to vrátit,
slyším jeho myšlenky.
Brzdím ho, oddaluji svoje rty od jeho.
Šeptám "Dobrou noc."
"Ne," přitiskne mě znova.
"Dobrou noc," ozve se vedle mě Robin.
Fabian protáhne výdech a podívá se mi do očí.
"Nechci, aby sis myslela, že pro mě nic neznamenáš."
Dívám se na něj.
"Rád jsem tě viděl."
"Já tebe ne," odpoví mu Robin a otevře mi dveře do Doupěte.
Vejdu a bez ohlédnutí projdu chodbou.
Vím, že tam stojí.
Vím, že čeká třeba jen na náznak pohledu.
Vím, že se nenechá odbýt a znovu ho uvidím.
"Byla jsi s ním lovit?"
"Ne. Přidal se ke mě až na cestě zpět."
"Přišla ti sova," Evil se k nám připojí před mojí komnatou.
Wee.
Zarazím se.
"Otevři to," řekne Robin rázně.
"Ne..."
"Otevři!"
Pomalu roztrhnu pečeť a rozložím papír.
Zamiloval jsem se a nechci, aby tě měl kdokoli jiný.
Zavřu oči a cítím, jak se plní slzami.
Robin mi vší silou vrazí facku.
"A teď běž spát."

Stráže
Odpoledne jdu cvičit do lesa, s Wandem.
S růží se mi omlouvá za svoje dřívější jednání.
Vracím se za tmy a cestou pozoruji Vlkodlaka jak se toulá kolem ve své zvířecí podobě.
"To nemyslíš vážně!"
"Robin mě požádal, jsme přecijen nejbližší spřátelený klan."
"Od kdy ty Robina posloucháš?"
"O to nejde. Rád tě... víš... hlídám."
"Od toho je tady Kyle."
"Ten malej idiot? Vážně? Kde?"
"Brzy se vrátí, nejspíš s Obludářkou, mají stejný směr."
"Nevěřím mu, nikdy jsem ho něměl rád, je neschopnej."
"Wee by měl přijet už zítra," řeknu přímo.
Podívá se na zem.
Zásah.
"Jsi šťastná..."
"Jsem."
"Po dnešššních zprávách nebudeššš," Zorba pro mne přichází k brance do zahrady.
"Dobrou noc, budu blízko."
Kývnu Vlkodlakovi na pozdrav.
"Tak co se zase děje?"
"Fabian byl napaden."
Cítím, jak mi zkamení žaludek.
"Do toho nám nic není."
"Byl napaden na cessstě od Doupěte."
Proto ty stráže...
Chci se zeptat na jeho stav, ale neodvažuji se poslat Hedwicka ven.
Evil mi připraví horkou koupel s levandulovou vůní
a podá dopis od Weeho.
Buď klidná, už jen jednu noc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.