II

5. prosince 2010 v 12:26 | Coreyemma |  želví stesk
Olivový olej
Shodím ze sebe oblečení a vlezu si do vody.
"Kde je můj olej," ptám se Evil.
"Khara ho asi někam založila."
"Tak ho najdi," ztrácím chuť být příjemná. Odejde.
"Povídej," Robin si přisedne na okraj vany.
"Není co," podívám se mu do očí.
"Tolik jsi to chtěla..."
"A tys mě varoval. Já vim," protočím panenky jako navztekané dítě.
Dotkne se pod vodou mých nohou.
"Cítím tvou bolest."
"Je dobrovolná," odseknu.
"Moc dobře víš, že nemá smysl mi lhát."
"Tak není dobrovolná."
"Můžu ti pomoct."
"Pořád mám naději."
"Pravděpodobně nemáš a moc dobře to víš."
"Nechci to vědět."
"Chceš žít v iluzi? Ty?"
Cítím, jak se mi do očí hrnou slzy. Nedokážu odpovědět.
Evil se vrátí, nalije mi do koupele olej a pár minut poté mne obleče do bílé noční košilky.

V tu chvíli ke mě přistoupí Zorba,
přejede mi nosem kůži na krku a řekne Weeho hlasem:
"Hm, ty ale voníš hezky..." a rychle, hrubě mě obejme.
Chytím ho za ruce a snažím se vzpeřít.
Utápí mne v té vzpomínce, dokud ho Robin neodstrčí stranou.
Rozběhnu se k míse a zvracím.
"Ne," zašeptá Evil a vyděšeně se podívá na Robina.

Zrní
Budí mne Hedwick se zprávou od Kylea.
"Dej to pryč," pronesu rozespale.
Evil leží na posteli vedle, nehla se ode mě celou noc.
"Napiššš mu, že jsssi v pořádku."
"Přessstaň mě otravovat," zašišlám na Zorbu.
"Užila sisss ten včerejšššek?"
"Hedwicku, sděl Kyleovi, že jsem ok, může odjet."
Při tlaku vzpomínek se mi zhoupne svět před očima.
O chvíli později se ohlásí Lance.
"Už toho mám plný zuby!" zařvu na Hedwicka a Evil vyskočí z postele.
Odběhne a přinese mi k snídani nějaké zrní.
"Co to je?!"
"Uklidní tě to, ochutnej."
"Já nepotřebuju uklidnit!"
"Samozřejmě, uklidní to tvůj žaludek."
"Já nepotřebuju uklidnit žaludek! Jdu si udělat čaj,"
vztekle vstanu a mířím ke dveřím, kde vší silou odstrčím Zorbu z cesty.

V kuchyni bublá voda, Zorba stojí za mnou a čeká.
"Co. Přešla tě tvá drzost?"
Chytí mne kolem pasu a přiblíží svůj obličej k mému...
Vyděšeně, ale pevně mu koukám do očí.
Nadechne se nosem a zavře oči.
Stisknu víčka...
Ležím v posteli, směju se a hladím Weeho ve vlasech.
Líbá mě na břiše a já se chytám kovových mříží v čele mojí postele.
Cítím jeho vůni, zaplavuje mě, jsem šťastná.
Slyším Robina jak křičí...
"A dost!"
Otevřu oči a usměju se na Zorbu.
"Díky," zašeptám a pak mu vrazím facku.

"Jak se opovažuješ!" Robin na mě řve zatímco míchám čaj.
"Já? To Zorba."
"Přestaň mi lhát. Přestaň SI lhát!"
Usrknu z hrníčku a otočím se k němu zády.
"Neopovažuj se odejít."
"Jdu uklidit svůj rituální prostor," sdělím ledovým tónem.
Odcházím. Zjeví se přede mnou. Bezvýrazně k němu vzhlédnu.
A jdu dál.

Budoucí nov
Uklízím a čistím svoji svatyni vzduchem.
Voda přijde na řadu zítra ráno, slibuji si.
Beru knihy z poliček, namátkou je otevírám.
Poté najdu něco, na co jsem už skoro zapomněla:
Krabici korálků na výzdobu rituálních šatů.
Chvíli si s nimi jen tak hraji a pak vyrobím náhrdelník a náušnice.
Jinou barvu použiji na výzdobu kabelky.
Můj svět je jeden jako Aristotelův.
Stále věřím ve filosofii... usměji se.
Dovnitř vchází Evil s večeří.
"Byl tady Lance."
"A?" udivuje mne, že mě kvůli tomu nevyrušovali.
"Zorba mu řekl, že si přeješ být sama. Respektoval to."
"Samozřejmě, že to respektoval," zamumlám znuděně a lehnu si na zem.
"Přišla sova od Hal, návrh na čaj o novu. A Katherine potvrdila setkání."
"Konečně milé zprávy. Proč vždy jen od žen?"
"Psal Kyle. Myslím, že o tebe má starost."
"A já o něj. Stýská se mi."
"Stýská? Je pryč sotva den a z bitvy se vrátí před novem,
zatímco Wee je tak daleko a zprávy od něho skoro nechodí..." zasekne se.
Posadím se a pozoruji její obličej jak přechází z klidu do němého strachu.
"Ven," zasyčím.
Tupě kouká na zem.
"Ven!"
"Nemyslela jsem to..."
"Jak si dovoluješ hodnotit moje pocity! Ty, která ho taky miluješ! VEN!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.