Propast

17. prosince 2009 v 10:50 | Em |  temnota
"Víš, že nemusíš odjet."
"Chci," opřu se Ianovi o rameno.
Stojí jako ledová socha, bez náznaku sebemenšího pohybu na povrchu těla.
Slyším jak mu bubnuje srdce.
Bylo by vtipný, kdyby měl infarkt, pomyslím si a vyprsknu smíchy.
"Nezdá se mi to směšné. Raději bych jel s tebou."
"Víš, že to nejde, máš na starost moje bezpečí tady. Venku jsem volná..."
...a nechávám se unášet Snem.
"Proč na tak důležité jednání nejede Obludářka?"
"Proč by měla?" řeknu popíchnutě. Předem slyším, jak mě urazí.
"Je... řekněme."
"Hm?" Drze pohlédnu nahoru a on stále kouká kamsi do nikam.
"Diplomatičtější."
"Obludářka je na jiné akci, loví daleko za hranicemi,
navíc jako zakladatelce mi řešit tuto situaci přísluší více."
"Máš pravdu."
"Už si ke mě nikdy nic takového nedovoluj," obejmu ho.
"Ano, samozřejmě."

Další noc trávím ve Snech,
zamilovaná a šťastná,
s pětiminutovými přestávkami, kdy cítím,
že láska je jen iluze. Sen.

Ian se semnou ráno rozloučí.
Vydávám se do Doupěte,
tedy tam, kde zůstaly poslední zbytky mého domova.
Nyní nepatřím nikam.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.