Vlkodlak

19. května 2009 v 20:57 | Em |  tma
Mihnul se tmou, dnes, když jsem se pozdě toulala domů.
Se Zběsilou jsem na kordy, Obludářka je někde venku na lovu...
propadám se sama do temnoty. Do vody, obklopuje mě studená tmavá modř
se stříbřitými odlesky bílé. Vidím skrz hladinu borovice, které se nademnou sklánějí
a zpívají tesknou melodii mé smrti.
A zažehne se plamen, někde hluboko uvnitř, a já zase vidím, že se mi nepodařilo zemřít.
Voda naposled pohladí mou tvář.
Kdy mě vytáhne ven, kdy se ponoří těžká talapa pod moje tělo.
Chápu, mým územím proletěl jako blesk a stejně jsem ho zpozorovala.
Vždy byl lepší než já... začal dělat chyby?
Nebo byl snad nervózní?
Neměl proč, ví, že na něj nezaútočím, že mu nebudu dokazovat,
že ty už neexistuješ. Musí uvěřit sám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.