Víra

13. dubna 2009 v 18:24 | Em |  tma
Věříme, my, čarodějky. Věříme v něco, nebo také v nic, ale vždy věříme.
Poslední dobou věřím čím dál víc, věřím v entity a věřím v sebe, věřím v plodnost,
už spoustu let. Když jsem byla malá, věřila jsem ve Venuši, velmi, velmi dlouho.
Ustoupila jsem jednej duši, řekla jsem si, jednu noc počká. Jenže on...
nepočkal. A mě to srazilo na zem. Nečekaně. Bolestivě. Bezcitně.
Jako to dělá a dělá to rád a často, jen dneska to znělo tak definitivně.
Ale co, definitivní konec mezi náma tady byl už tolikrát.
Odmítla jsem jít proti svým pravidlům a odmítam to i nadále,
ale on to nechápe, protože má pravidla svoje a čas pro něj znamená víc než pro mě.
Tak na otázku "chceš mě" najednou přichází ne, i když ještě včera to bylo 100% ano.
A tak v pláči volám Vlkodlakovi a zase mám strach ho od sebe odehnat pryč, když mi
slíbí, že ho zabije, jestli mi to udělá radost.
"Přijdu až se setmí," říká mi na rozloučenou a já propadám děsu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.