Ve stínu

29. dubna 2009 v 12:10 | Em |  tma
Opustila jsem tě. Možná, doufám, navěky. O kolik jsem pro to přišla je až ponižující.
Proč ne, od toho život je, abychom ztráceli.
Ale já ztratila sebe... pro tebe,
a zničila si svůj těžce vybojovaný svět iluzí. Venku je krásně, nikdo mě nevidí.
"Jak můžeš milovat někoho, kdo s tebou jedná jako s hadrem
a myslí si, že nad něj nic neni,"
říkal mi často Vlkodlak
a já znala odpověď, kterou se do teď bojím vyslovit.
Teď když nemám zdi, o které bych se mohla opřít,
a ležím pohřbena v slzách,
nemyslím na tebe,
ale na toho, kdo chtěl zastavit východ slunce, jen aby mohl být se mnou.
Zase jsi vyhrál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.