Pyšná

3. března 2009 v 9:44 | Em |  tma
Neříkala bych tomu pyšná, ale jak chcete. Pokud mě chce nějaký duch vidět,
tak ať přijde z mnou. Já za nikym nepolezu, oni jsou tady přece pro mě. Včera jsme
pořádaly závody v kyvadle. El, opatrovnice Obludy, žádala a já? Rozkazovala.
Samozřejmě. Kyvadlo El, opatrovnice Obludy, zvláštně cukalo, kyvadlo moje létalo,
kyvadlo El, opatrovnice Obludy, naznačovalo směr, kyvadlo moje ustřelovalo jako divý.
El, opatrovnice Obludy, říkala, že volá své vyšší duchovní bytosti, mě tohle v životě
nenapadlo, volám první mrchu z okolí. A většinou vím, kdo přijde. El, opatrovnice
Obludy, prohlásila, že by chtěla mít taky takovej potenciál jako já a já jí vysvětlila,
že jde jen o to, cítit se dostatečně povýšeně.
Ale pak El udělala jednu zásadní věc. Zase mě neposlechla. Říkala jsem jí, napoprvé,
nech toho ducha na pokoji a on si tě nebude všímat. A ona ráno vstala, že na ní hupsnul...
protože se ho snažila večer poslat pryč. A teď udělala něco podobného.
Říkala jsem jí, ať se nezkouší napojovat bez dovolení, že dostane facku. A jak si tak
kýváme, El najednou kník kník kník "au au au, on mě praštil přes prsty".
A tak jsem získala k El hluboký obdiv, že do všeho tak nenápadně vrtká. Říká,
že to musí zkoušet, aby se něco naučila. A já? Říkám, že mám strach to zkoušet,
abych náhodou nepřišla na to, že existuje bytost, o které si nemůžu říct "žabař,
nevim, co tady na mě zkouší za trapárny".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.